Katedra urbanismu a územního plánování

ČVUT

Katedra urbanismu a územního plánování
Fakulta stavební ČVUT v Praze

 

adresa: Thákurova 6, 166 29 Praha 6 
telefon: 224 357 926 
e-mail: katerina.masna@fsv.cvut.cz

titulní obrázek

Nádraží Praha-Vyšehrad

Typ: Železniční brownfields
GPS: 50.0677503,14.4200469 (zobrazit na mapě)
Lokalita: ulice Svobodova Praha 2 Hlavní město Praha
Majitel: TIP Estate, s.r.o., Vrané nad Vltavou
Stav: Havarijní

Historie

Počátky

Historie nádraží Vyšehrad se začala psát v polovině 19. století. 14. srpna 1867 začalo projednávání projektu tzv. Pražské spojovací dráhy, která měla spojit nádraží na Smíchově s nádražím Františka Josefa (dnes Hlavní nádraží). Součástí tohoto projednávání byla i výstavba nádraží na Vyšehradě. Nádraží samotné mělo od počátku sloužit pouze osobní dopravě, ale před jeho stavbou musela být dokončena ještě samotná spojovací dráha. Stavba obnášela i vybudování viaduktu, kterým by se překlenula Vltava. Tento železniční most o 13 polích začal být budován v srpnu 1870 a už 15. srpna 1872 byl zahájen provoz na spojovací dráze, pravidelná osobní doprava se na tuto trať dostala ale až 1. října 1888.

Samotná stanice Vyšehrad byla zprovozněna přibližně v té samé době, ale to šlo ještě o provizorní budovu, o níž není mnoho známo. Plány na současnou podobu stanice byly dle soupisu památek schváleny 1. července 1904 a stanice byla otevřena už v následujícím roce. Autor návrhu budovy bohužel není známý, ale obecně se soudí, že by jím mohl být známý architekt Antonín Balšánek.

Součástí stanice byl i první železniční podchod v Praze, protože do vlaků se nastupovalo z nástupiště mezi kolejemi, kde byla zřízena i hrázděná budova čekárny. I když Vyšehrad se stal součástí Prahy už v roce 1883, název Praha-Vyšehrad byl stanici dán až 4. května 1942.

Ukončení provozu

Podélné sítě nad chodníkemAčkoliv se jednalo o zastávku na relativně frekventované spojnici, už za necelých 20 let přestala sloužit veřejnosti. Stalo se tak 29. května 1960, kdy se stanice stala pouze výhybnou a její další rozvoj byl zastaven, i když po tomto datu proběhlo ještě několik dílčích úprav. Největší z nich proběhla v roce 1990, kdy byla stanice v podstatě poprvé ve své historii opravena, nicméně tato oprava byla provedena velmi nedbale a ještě více urychlila chátrání této cenné stavby.

V dalších letech stav železnic v Česku nedovolil do této stavby dále investovat a ta postupně chátrala. Výrazněji se na jejím vzhledu podepsala jen instalace podélných vodorovných sítí nad chodníkem, které mají chránit chodce před padajícími kusy omítky. Chátrání budovy pak málem učinil definitivní přítrž jeden z bezdomovců, který v nevyužívaném objektu přebýval, když z neopatrnosti stavbu podpálil. Požár se naštěstí podařilo uhasit před tím, než stačil napáchat větší škody, a tak budova může dále chátrat a sloužit jako přístřeší lidem bez domova.

Hledání využití

V roce 2001 podepsaly České dráhy ještě jako státní organizace dlouhodobou smlouvu se společností s ručením omezeným Nádraží, která tím dostala budovu na padesát let do svého pronájmu, což bylo těsně před tím, než byla budova prohlášena kulturní památkou. Společníci Nádraží, s.r.o. byli Ivan Mečl a Petr Meissner, kteří měli představu vybudovat v nádražní budově multifunkční kulturní centrum s galerií, knihkupectvím, restaurací, barem, klubem a kinosálem. Zrekonstruovány měly být všechny prostory budovy v souladu s požadavky památkářů, kteří požadovali hlavně respektování původního výrazu budovy.

Jediným výraznějším zásahem do vzhledu budovy mělo být nahrazení stávající střechy prosklenými kubusy s ocelovou nosnou konstrukcí prosklení. Tento zásah měl symbolizovat posun ve stavitelství v průběhu jednoho století, což je v podstatě stáří stavby. Rekonstrukcí se mělo dočkat i nástupiště mezi traťovými kolejemi. Plány na rozsáhlou rekonstrukci však byly přerušeny právě zápisem na seznam kulturních památek.

V roce 2003 byly České dráhy, s.o. Zákonem č. 77/2002, "o akciové společnosti České dráhy a státní organizaci Správa železniční dopravní cesty" transformovány. Vznikly tak dvě nástupnické společnosti: České dráhy, a.s.Správa železniční dopravní cesty, s.o. (SŽDC). Zákon o transformaci státního kolosu byl však nedopracovaný a tak se stalo to, co u mnoha jiných nemovitostí, že nádraží mělo najednou v podstatě dva vlastníky: České dráhy, a.s. vlastnily pozemky pod ním a SŽDC vlastnila samotnou budovu. A tento stav samozřejmě měl vliv i na nájemní smlouvu, která na nové skutečnosti musela reagovat. Jenže ani ČD a.s. ani SŽDC s.o. se nemohly dohodnout, kdo je vlastně oprávněn s majetkem nakládat.

Prodej budovy

Další obrat přišel v roce 2004, kdy se překvapivě ČD i SŽDC dokázaly shodnout na tom, že už uzavřená smlouva je neplatná, protože nájemce, společnost Nádraží s.r.o., nesplnil termíny, k nimž se zavázal. Přibližně v této době také přišly České dráhy s tím, že v rámci rozvoje železniční dopravy v Praze bude obnovena zastávka Praha Vyšehrad. Protože ale podle nových předpisů nemůže být zastávka v oblouku (což tato stará konkrétně je), bylo rozhodnuto o jejím přesunu blíže k zastávce tramvají Ostrčilovo náměstí. Tím pádem ztratily dráhy zájem na tom, vlastnit budovu nádraží a tak vypsaly výběrové řízení nikoliv na nájemce budovy, ale na její prodej.

Městská část Praha 2 v roce 2007 začala okamžitě o budovu nádraží usilovat, jenže požadovaná suma 40 milionů Kč byla příliš vysoká, navíc náklady na rekonstrukci byly dále odhadovány až na 100 milionů. Proto chtěla dojednat bezúplatný převod do svého majetku s tím, že tak vysoké finanční prostředky na rekonstrukci by solidní kupec nemohl zaplatit a tudíž se bála toho, aby zde nebylo zřízeno například kasino či podobný podnik. České dráhy však na toto reagovaly nabídkou, aby se Praha 2 do výběrového řízení, které navíc nemělo žádné závazné podmínky na další využití budovy, přihlásila, nicméně vzhledem k tomu, že nabízená částka by musela být nejdříve odsouhlasena, čímž by vešla ve známost, byla by tak městská část znevýhodněna.

Praha VyšehradNakonec budovu i s okolním areálem odkoupila firma TIP Estate se sídlem ve Vraném nad Vltavou za částku 42,5 milionů Kč. Vlastníkem této společnosti je firma Wall Street Commercial Bank z malého města Veneta v Oregonu ve Spojených státech, která však nezveřejnila, jaké záměry s budovou má a na dotazy dodnes nijak nereaguje.

Na počátku roku 2008 firma bez jakéhokoliv povolení zbourala hrázděnou čekárnu na nástupišti mezi traťovými kolejemi. Odbor památkové péče pražského magistrátu firmu upozornil, že k takovému zásahu potřebuje stanovisko památkářů, protože objekt je památkově chráněn. Navíc, protože leží na provozované železniční trati, bylo nutné i vyjádření Drážního úřadu, které společnost také neměla. Za toto svévolné jednání byla firmě uložena pokuta v maximální výši, tedy 100 000 korun, proti níž se vlastník odvolal k Ministerstvu kultury ČR. Navíc Policie ČR vyšetřuje zbourání čekárny pro podezření z trestného činu zneužíváni vlastnictví podle §258 zákona 140/1961 Sb. (trestní zákon), kde hrozí potrestání až na dvě léta odnětí svobody, peněžitý trest nebo propadnutí věci, nicméně pochybení nebylo nakonec zjištěno.

Zároveň se zbouráním cenné čekárny proběhlo také kácení vrostlých dřevin v okolí, zvláště pak lip a topolů. Škoda v této věci se odhaduje na 500 000 Kč a neoprávněné kácení šetřila Česká inspekce životního prostředí. Za toto porušení dostala společnost podle §88 zákona 114/1992 Sb. pokutu  a další pokuta ve výši 300 000 Kč společnosti hrozí za to, že těžká technika, která pokácené stromy odvážela, poškodila chodníky před budovou.

Podle dalších vyjádření se vlastník budovy dohodl na spolupráci s ateliérem Omikron-K, který je zastupován architektem Martinem Kotalíkem. Tento atelier by měl zpracovat studii na využití a rekonstrukci objektu, která bude předložena městské části a Národnímu památkovému ústavu, ovšem ze spolupráce nakonec sešlo a budova dodnes chátrá.

Možnosti nového využití

Další využití budovy tohoto nádraží je problematická. Situaci zkomplikovalo jak její zapsání na seznam nemovitých kulturních památek, tak dlouhodobý nezájem o tuto budovu ze všech stran až po prodej podivné neprůhledné firmě.

Nejlepším využitím pro tuto budovu by bylo obnovení její dřívější funkce, tedy jako nádraží, s možností dodatečných služeb či případně i bytů. Tato možnost je ale v současné době naprosto vyloučena. V případě obnovení zastávky Praha-Vyšehrad, což je v rámci Pražské integrované dopravy (PID) určitě potřebné, by se tato zastávka zřizovala ve více dopravně výhodné poloze u Ostrčilova náměstí. Ovšem výše zmíněný prodej možnost podobného využití naprosto znemožnil.

Sama budova je velmi hodnotná a její záchrana, ač se v současné době jeví jako téměř nereálná, je zcela jistě potřebná. Budova se nalézá v pražské památkové rezervaci, zapsané i na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Leží na výhodném místě u tramvajové zastávky Albertov, nedaleko vltavského nábřeží.

Vhodné využití objektu tak nabízela právě společnost Nádraží, tedy multifunkční kulturní centrum. Je jen škoda, že k tomuto využí nakonec nedošlo. V tomto směru jsou na vině hlavně České dráhy, které budovu bez jakýchkoliv podmínek prodaly pochybné společnosti, o níž není nic známo a její záměry s objektem jsou zcela nejasné.

Praha-Vyšehrad - Degradace vnější omítky, opravené roku 1990
Praha-Vyšehrad - Degradace vnější omítky, opravené roku 1990
Praha-Vyšehrad - Pohled na podélné bezpečnostní sítě, instalované podél celé budovy pro bezpečnost chodců
Praha-Vyšehrad - Pohled na podélné bezpečnostní sítě, instalované podél celé budovy pro bezpečnost chodců
Praha-Vyšehrad - Hlavní vstup do budovy
Praha-Vyšehrad - Hlavní vstup do budovy
Praha-Vyšehrad - Chátrání věžiček nádraží
Praha-Vyšehrad - Chátrání věžiček nádraží
Praha-Vyšehrad - Pohled na budovu s viditelnými podélnými sítěmi
Praha-Vyšehrad - Pohled na budovu s viditelnými podélnými sítěmi
Praha-Vyšehrad - Celkový pohled na budovu nádraží
Praha-Vyšehrad - Celkový pohled na budovu nádraží